Expert, který na rozdíl od většiny jiných ví, co říká    -   A   BOHUŽEL MÁ PRAVDU (jde to do řiti)…

Poradce izraelských premiérů: Je to váš konec

Jefim Fištejn

Dan Schueftan  • foto:   Nguyen Phuon Thao

JE TO BOHUŽEL KONEC CELÉ EVROPY

Reflex přináší zásadní rozhovor k dnešní situaci v Evropě a vlastně v celém západním světě. Poskytl ho Dan Schueftan, izraelský akademik, bezpečnostní expert a politický poradce několika izraelských premiérů i amerického Kongresu. Jeho myšlenky působí úlevným dojmem. Jako by za nás vyjadřoval to, co ve skrytu duše cítíme, ale tlakem okolí si to odmítáme připustit. Ta horší zpráva je, že má - asi - pravdu.

Schueftan prolamuje tabu, kvůli nimž by si v mnoha evropských státech vysloužil trestní oznámení. Tak například: “Nechci vás urazit, ale Obama je Evropan. A to je to nejhorší, co můžete o americkém prezidentovi říci.”

nebo  “Politická korektnost je nepřítelem svobodné společnosti.”

nebo “Tolerance by měla skončit tam, kde někdo pod záminkou tolerance chce zničit samotný princip tolerance.”

O Americe a globálním pořádku

Je načase zvyknout si na myšlenku, že ne každý problém má okamžité řešení. Některé ži-velní pohromy nelze uřídit, lze je pouze přežít. Bolístka musí nejprve vyhnít. Mám za to, že v nadcházející době problémů nebude ubývat, spíše naopak.

Pro Evropany byla Amerika jakýmsi pomyslným odpovědným tátou, který je chránil před je-jich vlastními hloupými nápady. Avšak osm let Obamovy bezradnosti plus osm let George Bushe mladšího, jenž měl sice smysl pro odpovědnost, ale také vršil chyby, udělaly svět nebezpečným místem pro žití. Bill Clinton sledoval vlastní zájmy, navíc měl špatný vkus, a to už dělá dohromady 24 let, během nichž američtí prezidenti neplnili svou povinnost

O Evropě

Evropa páchá sebevraždu nezávisle na počtech imigrantů. Sebevražedná je její demografická politika. Evropané nemají rádi své děti, jinak by nemohli mít porodnost na úrovni 1,3 na rodinu. Za 30 let totiž jejich děti budou pracovat převážně na to, aby uživili důchodce, jichž bude 65 ze 100.

Druhou známkou probíhající sebevraždy je rezignace na evropské hodnoty. Evropané již nejsou hrdí na vlastní duchovní dědictví. Místo hrdosti na hodnoty, zvyklosti, úsilí, jež jim zajistily ve všech smyslech bohatý život, rozhodli se pro „multikulti“ mentalitu, která již nerozlišuje kulturní a sociální vymoženosti podle dosažené úrovně.

Není to jednoduché, říct jasně a nahlas, že kultura, jež uznává, že ženy jsou rovnocenné lidské bytosti, je nadřazena kultuře, která se k ženám chová jak k dobytku. A že ta druhá kultura není pouze jiná, nýbrž je podřadná vůči té první. Je těžké to říci, protože to je politicky nekorektní?

O politické korektnosti

Politická korektnost posiluje svými dopady krajní levici a populistickou pravici, pokládám ji za největší nebezpečí pro svobodu jednotlivce. Fašizace společnosti je falešnou odpovědí na pokušení politické korektnosti. To je to, o co jde: klasické liberální hodnoty Západu je třeba ubránit před patologií politické korektnosti.

O přistěhovalcích

Arabští běženci, kteří se domáhají vstupu do Evropy, nechtějí být jedněmi z vás, nechtějí sdílet vaši kulturu, chtějí vaši kulturu změnit do té míry, že Evropa už nikdy nebude Evropou. Ti, kdo dnes přicházejí na evropský kontinent, nemají pocit sounáležitosti se zdejším kulturním dědictvím ani ho mít nechtějí. Přinášejí s sebou kulturu, jež se s ním nutně dostane do konfliktu.

Oni neutíkají před bídou, jak se mylně domnívají mnozí Evropané. Alžírsko, Libye, Irák nejsou žádné chudé země. Mohly by být nebo už byly značně bohaté z prodeje ropy, která jen tak tryská z půdy. Proč tedy většina z těchto států patří k tzv. propadlým? Proč je život tam zničen až na dřeň – pouze a jedině proto, že tam vládne arabská společenská kultura. A nyní přicházejí do Evropy a přinášejí s sebou tutéž kulturu, jež zničila jejich vlast.

Rusko staví tábory pro uprchlíky v Sýrii

Ten Putin, to je ale fakt ..... (Pavel Břetislav Reichl)
Převzato: http://bez-cenzury.com/clanek/ten-putin-je-ale-fakt-pavel-bretislav-reichl

Takže zatímco český mainstream nám včera valil do hlavy zprávy o jednání Ruska s Běloruskem a jako výsledek má být stavba ruské základny v Bělorusku, zahraniční mainstream odsuzuje Putina za jeho aktivity v Sýrii.

Dlouho jsem si tak přemýšlel proč ruské současné jednání v Sýrii leží tak strašně moc západnímu světu v žaludku a právě včera večer jsem našel zřejmě ten důvod.

Zatímco, jak píší výše, český mainstream informuje o ruské rozpínavosti, Rusové během tří dnů postavili a dokonale vybavili uprchlický tábor pro tisíc uprchlíků přímo v Sýrii.

Nejenom, že Putin ukázal celému světu, že je možné se postarat o válkou strádající lidi přímo v zemi kde zuří válka, ale ještě navíc nemají problém přiznat celému světu, že není v jejich silách se postarat o šest milionů lidí bez domova v současné Sýrii.

Evropa se zmítá v chaosu. V chaosu z migrace. A pro novináře a politiky je daleko aktuálnější sdělení lidem, že Putin jednal s Lukašenkem. To už vážně vypadá jakoby si z nás skutečně dělali nejen legraci, ale i pokusné králíky.

Komu se nehodí do krámu ruská vojenská přítomnost a pomoc strádajícím lidem v Sýrii?

Rusko staví další tábory a vyzývá Západ aby se připojil, protože to je jak vidno jedna z mála cest k záchraně Evropy. Ale ouvejs Západ nejen že nemá zájem, ale hlavně o celé ruské humanitární záchraně mlčí. A tak je skutečně nejvyšší čas se začít ptát a zjišťovat kdo má celý momentální stav v Evropě na svědomí a komu přináší nejen finanční uspokojení.

A hlavně Putin ukazuje Evropě, že se dá žít v klidu a přitom pomoci komukoli.

Putin leží pro svou neochotu vzdát se svého evropského vlivu nejednomu západnímu politikovi hluboce v žaludku. Poslední pokus s Ukrajinou nevyšel a chudáci lidé na Ukrajině zůstali ponecháni v chaosu, bídě a rozbořených městech. Proč? Protože bylo potřeba ukázat jak je ten Putin špatný a zlý.

A když někteří odvážní politici v Evropě vyzývali ke spolupráci s Ruskem v otázce uprchlíků, jejich hlasy se ztratily v propagandě. Propaganda nám našeptávala, že Putin se dostavil do Sýrie hlavně proto, aby podpořil Asada.

Už po pár dnech je ale nadevše jasné, že Rusko myslí boj s IS vážně a nechce se pouze zviditelnit, ale především chce pomoci obyčejným Syřanům.

A opět je potřeba se ptát komu to vadí? Komu vyhovuje válečná krize v této oblasti? Kdo profituje z tohoto lidského meganeštěstí? Kdo má potřebu nastolit v Evropě chaos a rozbroje mezi evropskými státy?

Takže za mne mohu s čistým svědomím napsat, že držím Putinovi v Sýrii palce. Jak se na internetu, samozřejmě, že ne v mainstreamu, můžete dočíst, ruská přítomnost vyvolala v radikálních islamistech paniku a strach. Nepřijde vám to divné jako mně? Spojenci už drahný čas bombardují islamisty a ti posilují, a v okamžiku, kdy Rusko vybuduje první základnu tak u radikálních zmetků nastane takové zděšení?

Tady je také asi potřeba začít se ptát proč má IS z Rusů takový vítr a ze spojenců legraci..

Možná už nyní tuší, že Rusové neshodí žádným omylem na jejich pozice zbraně a jídlo. Možná už si plně uvědomili, že skutečná válka pro ně začala až nyní s příchodem Rusů.

Uvidíme. V každém případě Putin ukázal celému světu, že pomáhat se dá lidem způsobem, který nedevastuje jiné lidi. Za tři dny se Rusko postaralo naprosto dokonale o tisíc Syřanů. Jak dlouho by trvalo postarat se v Sýrii o všechny kdyby se Západ dokázal s Ruskem domluvit?

A zatímco mamá Merkel přijímá navzdory Evropě všechny a za všech okolností, Putin okamžitě přiznává, že samotné Rusko to nezvládne.

Nevím, ale mně přijde současná upřímnost ruského prezidenta jako lidštější přístup a hlavně jako přístup, který může pomoci milionům lidí nejen v Sýrii.

Přeji vám všem krásnou neděli P.B.R


Odkazy:

https://www.rt.com/news/315823-russia-refugee-camp-syria/

http://www.ibtimes.com/syrian-civil-war-russian-refugee-tent-camp-syria-countrys-first-will-accommodate-2103657

https://themuslimissue.wordpress.com/2015/10/12/russia-comes-to-rescue-once-more-is-building-secure-refugee-camps-in-syria-and-80-tonnes-of-supplies/

Vystavil Orgonet v 11/14/2015 08:00:00 dopoledne

Odeslat e-mailemBlogThis!Sdílet ve službě TwitterSdílet ve službě FacebookSdílet na Pinterestu

Štítky: Putin., Rusko., Sýrie.

Článek níže uvedený je děsivější než byste si mohli myslet.....

26. ledna 2015 v 0:54 | tm |  Články

Na lidech už bylo vyzkoušeno 600 kmenů očkovacích látek smíchaných se vzduchem, které mění vědomí člověka

21.01.2015

Jinými slovy řečeno: ona tak bujará "Apokalypsa zombií" možná už pomocí těchto očkovacích látek smíchaných se vzduchem začala. A ty takzvané "masy bezmozků" jsou možná ve skutečnosti jen oběti odporného, vládou prováděného programu určeného ke změně chování, jenž nádech člověka promění v jím nezamýšlené očkování.

Konečná - pravda o II. svetovej vojne.

Po 70 - ti létech Slované zapomněli, že je před genocidou zachránila Rudá armáda.
 

V souvislosti s nacistickým pučem v Kyjevě, vyvolaným Spojenými státy a jejich lokaji v NATO, po kterém následovalo připojení Krymu, jehož obyvatelstvo se v celonárodním referendu vyslovilo ke sjednocení s Ruskem a po první porážce v preemtivní imperialistické válce proti Rusku, vedené pod krytím potlačení ruského obyvatelstva v Donbasu ukrajinskou armádou, rozpoutal  světový a evropský imperialismus informační válku, jejímž hlavním principem je rusofobie.

Neméně důležitým prvkem v informační válce proti Rusku, do níž se zapojily i slovanské národy Evropy, které by již bez rozhodnutí sovětských komunistů vedených Stalinem neexistovaly, je úsilí o přehodnocení výsledků II.světové války. SSSR je označován za okupanta evropských zemí a naopak autoři genocidy komunistů, židů a Slovanů, němečtí nacisté, Wehrmacht a svazky SS, bojující proti Sovětskému svazu, masově vraždící civilní obyvatelstvo a ponechávající za sebou spálenou zemi,  jsou považování  za hrdiny.

Při přepisování dějin používají buržoazní propagandisté nejen polopravdy, ale i otevřené lži.

V období existence SSSR nevěnovalo jeho politické vedení velkou pozornost těm spojencům hitlerovského Německa ve válce proti SSSR a komunistům světa, kteří se stali členy  Varšavské smlouvy a RVHP. Ve skutečnosti Rudá armáda nebojovala pouze proti Německu, ale proti celé Evropě. Některé vlády posílaly na frontu proti SSSR své armády, další dodávaly Německu nejmodernější zbraně a bojovou techniku.

Společně s Hitlerem

Do agrese proti SSSR se zapojily v rozsáhlém měřítku země nacistického bloku, Slovensko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko, Finsko Bulharsko a dokonce i maličká Albánie.

Od prvního do posledního dne války bojovalo proti Rudé armádě 55 – 75% pozemních vojsk německých ozbrojených sil a sil jeho spojenců,  přes polovinu sil Luftwafe a Kriegsmarine.

Po otevření „Druhé fronty“ v létě 1944 se tento poměr nezměnil. Proti Rudé armádě stálo 235 divizí, (1,7x více než proti spojencům).

Do Wehrmachtu bylo zařazeno 1,8 vojáku z jiných států. V průběhu války z nich bylo zformováno 59 divizí, 23 brigád, několik samostatných pluků, oddílů a praporů.

Itálie vyslala na frontu proti SSSR expediční sbor, který čítal 62 tisíc vojáků. Rumunská armáda v průběhu války okupovala Besarábii, část Ukrajiny a Krym. Její armáda byla ze spojeneckých armád nejpočetnější – celkem

262 727 osob.  Maďarsko vyslalo armádní sbor o síle 40 tisíc osob, 4 pěší brigády (63 tisíc osob) 2.armádu, složenou z devíti pěších divizí. Slovensko vyslalo proti SSSR dvě pěší divize a další síly: celkem 56 tisíc osob.

Bulharsko se tažení na Východ neúčastnilo, poskytlo však nacistům své vojenské základny. Finsko plnilo v plánu Barbarossa významný úkol blokády severního přístupu k Leningradu přes Karelskou šíjí.

Německé válečné dokumenty potvrzují, že po napadení SSSR v roce 1941 vznikla v Evropě vlna antisovětské hysterie a tisíce evropských  občanů usilovaly o vstup do Wehrmachtu. Euforie trvala až do porážky u Stalingradu.

Ve Wehrmachtu bojovaly proti SSSR i dobrovolné formace fašistů ze Španělska (Modrá divize) Švédska, Norska a Portugalska.  

Kromě toho bojovaly proti Rudé armádě síly z Estonska, Bosny, Lotyška, Dánska, Norska, Holandska, Belgie, zařazené do vojsk Waffen SS. Ještě 10.2.1945 byla zformována francouzská divize SS. Která byla nasazena proti Rudé armádě v Pomořansku a pak v Berlíně.). Hitlerovi nepomáhaly okupované a neutrální státy pouze dodávkami zbraní a bojové techniky. Řada katolických biskupů si pospíšila schválit přepadení SSSR a nazvat je „Evropskou křížovou výpravou“.

Kde se zrodila současná ruská  „pátá kolona“

Wehrmachtem a vojsky SS prošlo v průběhu II.světové války celkem 250 tisíc Ukrajinců, 70 tisíc Bělorusů, 70 tisíc kozáků, 150 tisíc Lotyšů, 90 tisíc Estonců, 70 tisíc Středo - asiatů, 12 tisíc Volžských Tatarů, 10 tisíc Krymských Tatarů. 7 tisíc Kalmyků, 40 tisíc Ázerbajdžánců, 25 tisíc Gruzínů, 20 tisíc Arménů a 30 tisíc příslušníků Severokavkazských národů.

Celkový počet sovětských občanů, kteří nosili německou uniformu činil asi milión dvě stě tisíc. Z toho čistých Rusů asi 310 tisíc. Pouze 450 – 500 tisíc bojovalo se zbraní v ruce. Ostatní byli zařazení do strážních a jiných služeb a pomocných praporů.

Němci zformovali celkem 75  praporů z Kavkazských národů a Tatarů – asi 80 tisíc osob. Vzniklo rovněž 10 krymských policejních praporů (Tataři), byly zformovány i speciální jednotky z Kalmyků a jiných národů. Pobaltské státy vytvořily 93 policejních praporů (33 tisíc osob) a 12 pohraničních pluků (30 tisíc).

Postupně pobaltské státy  vytvořily i 3 divize a dva pluky  SS (70 tisíc osob). V německé nacistické armádě tak bojovalo asi 100 tisíc Estonců, Lotyšů a Litevců.

V Bělorusku bylo vytvořeno 20 policejních praporů (5 tisíc osob). V Běloruské zemské obraně vznikly 34 prapory (20 tisíc osob). Na Ukrajině v  Haliči bylo zformováno 10 policejních praporů a později  jedna divize SS a 5 policejních pluků (30 tisíc osob) na zbytku Ukrajiny 53 policejních praporů (5 tisíc osob). Po vzniku Ukrajinského národního výboru (v březnu 1945) byla

14. haličská divize SS přejmenována na 1.Ukrajinskou divizi a začalo formování další.

Z Rusů, Bělorusů a Ukrajinců bylo zformováno celkem 90 tzv. ochranných praporů „OST“. V těchto útvarech bylo vycvičeno celkem 80 tisíc osob.

Je třeba připomenout i 1.Ruskou národní brigádu SS, která pak přešla k partyzánům, Ruskou národní armádu Smyslovského a armádu Kaminského (RONA).  

Největší počet vojáků na frontu proti Rudé armádě vyslaly baltské státy. Kromě tří divizí SS, se bojů zúčastnily i samostatné policejní prapory a pluky.

20.Estonská divize SS byla rozbitá u Narvy. Lotyšské 15. a 19. divize SS byly zničeny Rudou armádou v létě 1944. Většina jejich příslušníků dezertovala.  

Z běloruských policistů byla vytvořena  30.divize SS. Ta byla pak přesunutá do Francie k boji proti spojencům. Haličská 14.divize SS byla Rudou armádou obklíčená u Brodu a celá zlikvidována. Později byla obnovená a jeden její pluk se účastnil bojů proti SNP na Slovensku, další byly vyslány do bojů proti Jugoslávským partyzánů a tam jim podařilo jim podařilo uprchnout k Britům.

Vlasovská Ruská osvobozenecká armáda se stala bojeschopnou až koncem roku 1944. Do té doby existovala pouze jako propagační exponát.

Koncem války měla formálně 120 – 130 tisíc osob, celkem  byla 3x nasazena v bojích proti Rudé armádě – bez úspěchů.

V bojových akcích proti Rudé armádě tyto síly složené z kolaborantů neměly úspěch. O to krvavěji si počínaly v bojích proti partyzánům a ve vyvražďování civilního obyvatelstva, jak Rusů, tak i Ukrajinců, Poláků, Francouzů a Srbů.

Současnou nacistickou genocidu Rusů na Jihovýchodní Ukrajině a přípravu nové barevné revoluce v Moskvě podporují především jejich potomci. Těch lidí, kteří zvěrsky vraždili na území SSSR a Jugoslávie v sestavě divizí SS, sloužili ve Wehrmachtu jako dobrovolní pomocníci, objímali se v Mnichově s Hitlerem. Nyní na sebe navlékají soudcovské taláry a s definitivní platností chtějí zúčtovat se zemí, jejíž občané, vedení komunisty přerazili hřbet nacismu.

Chtějí lidovým masám v EU vnutit názor, že odpovědnými za rozpoutání II. světové války nesou ve stejné míře nacistické Německo i SSSR. Předstírají, že kromě Stalina nikdo žádné smlouvy s nacistickým Německem neuzavíral. Jakoby neexistoval polsko-německý pakt o vzájemném nenapadení z roku 1934 a Mnichovská smlouva o rozbití Československa.

Nezapomínejme, že v době světové války ekonomika celé Evropy jako v extázi pracovala ve prospěch „Reichu a Wehrmachtu“. Churchill po skončení II. světové války napsal: „Pádem ČSR jsme ztratili síly rovnající se 35 divizím. Němci získali druhé největší zbrojní závody ve Střední Evropě Škoda, které jen od srpna 1938 do přepadení Polska v září 1939 vyrobily množství zbraní, rovnající se vojenské produkci všech závodů Anglie za stejné období. Do přepadení SSSR 21. června 1941, byl každý pátý tank dodaný Wehrmachtu vyroben v závodech Škoda. Podle přesných německých údajů české závody zvyšovaly po celou dobu války svou vojenskou výrobu. V roce 1944 dodávaly německé armádě měsíčně 300 tisíc pušek, tři tisíce kulometů, 625 tisíc dělostřeleckých nábojů, 100 samohybných houfnic, tanky, tankové kanóny a pancíře, letouny Messerschmidt 109, letecké motory atd. Nikdo nespočítal, kolik párů vojenských bot dodal Hitlerovi nynější národní hrdina, Baťa. Poslední stihač tanků „Panzerjager 38t Hetzer“ byl předán Wehrmachtu v květnu 1945, po pádu Berlína. V Polsku vyrábělo zbraně a bojovou techniku celkem 264 velkých, 9 tisíc středních a 76 tisíc malých podniků. Dánsko dodávalo Německu 10% jeho celkové spotřeby másla, 90% čerstvých ryb a 20% čerstvého masa. Vojenský průmysl Francie (1 600 000 zaměstnanců) dodal Německu do ledna 1944: 4 000 letounů, 10 tisíc leteckých motorů, 52 tisíc nákladních vozidel, obrovské množství lokomotiv a další techniky. Belgie a Holandsko dodávaly uhlí, litinu, železo, mangan, zinek a další. Kolaborantské vlády všech těchto států se dobrovolně zavázaly financovat pobyt okupačních vojsk. Rovněž veškerou vojenskou produkci financovaly vlády z úvěrů, jejichž splacení mělo být zahájeno po vítězství. Na příklad Francie platila Německu do podzimu 1942 denně 20 milionů DM a později 25 milionů. Tyto prostředky stačily nejen na hrazení pobytu vojsk, ale i na financování války proti SSSR. „Neutrální“ a i českými komunisty obdivované Švédsko dodávalo Německu ložiska, přesné přístroje a zaměřovače, protiletadlové 40ti mm kanóny „Bofors“. Obchody probíhaly až do konce roku 1944. Přes švédské přístavy postupovaly mnohé dodávky surovin z Latinské Ameriky. Jen od ledna do října 1942 bylo dodáno do Německa přes švédské přístavy více než 6 milionů tun zboží. Švýcarsko dodávalo přesné strojírenství a přístroje, součástky pro rakety V 1 a V 2, protiletadlové kulomety ráže 20 mm. Zisky Švédska z války nikdy nebyly a nebudou zveřejněny, podobně jako zisky Švýcarska z tajných prostřednických bankovních operací mezi Německem a USA. Okupací Evropy se německý průmyslový potenciál zdvojnásobil a zemědělský ztrojnásobil.

Potomci kolaborantů dovedli své země do NATO a nyní začali, pod vedení amerického imperialismu, realizovat nové tažení proti Rusku, s cílem ovládnout jeho suroviny. Na pomoc si vzali i bývalé ruské spojence a hlavně část slovanských národů, kterým se snaží zatajit, že za svou existenci mohou děkovat pouze tolik nenáviděnému Stalinovi, ruskému vojákovi a hlavně sovětským komunistům.

Nyní je potřeba pochopit jediné. Všechny antiruské a antikomunistické akce Ukrajinců, potomků legionářů SS, evropských příslušníků Wehrmachtu a Hilfswillige, včetně pomsty jugoslávským komunistům za vítězství nad německými nacisty, chorvatskými a italskými fašisty, pronásledování komunistů v EU a  zemích bývalého SSSR, revanšismus v Pobaltí, Polsku, na Ukrajině, či akce OBSE sledují pouze jeden cíl: změnit poválečné uspořádání světa a dosáhnout mezinárodního uznání označení SSSR za hlavního iniciátora a viníka rozpoutání II. světové války. O 180 stupňů obrátit pohled na Německo: potlačit historickou pravdu a učinit z agresora oběť. Buržoazní propaganda stále naléhavěji prosazuje thesi, že Německo nebylo agresorem, ale avantgardou evropské civilizace a bylo prostě donuceno k invazi na východ, aby zachránilo „evropské hodnoty“ před bolševickými barbary.

Po převratu v roce 1989 je jako vrchol civilizace představována „německá demokracie“. Jsou bagatelizována soudní rozhodnutí o zákazu Komunistické strany Německa, o povinné konfiskaci a likvidaci knihy: „SS v akci, dokumenty o zločinech SS“, která byla označena za nepřátelskou novému německému státu. Masmédia mlčí o tom, že v Německu oficiálně působil v létech 1951 - 1992 „Federální svaz bývalých příslušníků vojsk SS (HIAG), který měl 250 000 členů – bývalých esesáků. Stejně tak mlčí i o tom, že německý ústavní soud zakázal činnost organizace „Svaz obětí nacismu“, ale že dosud platí jeho rozhodnutí o platnosti německých hranic z roku 1937. Mlčí rovněž o tom, že tisíce válečných zločinců tvořily po válce základ německého státního aparátu, že současný Bundeswehr byl vybudován na vojenských tradicích II. světové války, což logicky vyústilo v účast vojsk Bundeswehru ve válkách proti Jugoslávii a Afghánistánu.

Smrtelný úder německému nacismu a evropskému fašismu přišel  z Východu.

Rozhodující roli komunistů a Rudé armády v porážce

hitlerovskéko Německa hovoří sama za sebe čísla o ztrátách Wehrmachtu na Východní frontě, které činily 10 milionů (73%) zabitých a zajatých. Na Východní frontě byla zničena i hlavní část zbraní a bojové techniky Wehrmachtu. 70 tisíc (75%) letounů; 50 tisíc (75%) tanků a samohybných děl,  167 tisíc (74%) děl, 2 500 bojových plavidel. Rudá armáda zlikvidovala   207 německých motostřeleckých divizí a 100 divizí německých spojenců. Je to 3,5x více než na všech ostatních frontách II.světové války.

Na Východní frontě zahynulo 7,5 milionů Rudoarmějců a 1,2 milionů Rudoarmějců zemřelo v zajateckých a koncentračních táborech.

Ztráty Němců na Východní frontě činily 6 923 700 osob.

Hitlerovští spojenci (Maďarsko, Itálie Rumunko a Finsko) ztratili na frontě proti Rudé armádě 1 725 800 osob. Ztráty hitlerovských spojenců Slováků a „dobrovolníků“ z Francie, Španělska, Belgie, Pobaltských států, Vlasovců, Ukrajinské povstalecké armády, muslimských útvarů SS z Bosny a různých policejních uskupení činily asi 230 tisíc osob. Takže celkové ztráty Němců a jejich spojenců činily celkem 8 672 500 osob. 

Jestliže oprávněně předpokládáme, že dnes jsou v Evropě u moci potomci těch, kdo padli ve válce proti sovětským komunistů, kteří byli hybnou sílou Rudé armády, není se potřeba divit, že nepojedou oslavovat její vítězství do Moskvy a podporovat nejen Putina, ale i dosud žijící veterány Velké vlastenecké války a zejména současné ruské komunisty.

V průběhu II.světové války osvobodila Stalinem vedena Rudá armáda zcela, nebo částečně ČSR, Bulharsko, Dánsko, Jugoslávii, Maďarsko, Norsko, Polsko, Rakousko a Rumunsko.  Kolaboranti, kteří se podíleli na genocidě vlastních národů byli vlastními soudy odsuzování buď k trestu smrti, nebo k dlouhodobým trestům.

Boj za pravdu

Po vítězství komunistů ve II.světové válce vznikl již v roce 1949 k boji proti SSSR a jeho spojencům vojenský blok NATO, do kterého po rozbití SSSR vstoupily téměř všechny státy Evropy.

V současnosti stojí v čele vojenského tažení proti Rusku USA, Francie, Velká Británie a Německo. Imperialistické uskupení se pokouší ruskou vládu provokovat k zatažení do válečného konfliktu,  využíváním nacionalismu a nenávisti k Rusku a Rusům Ukrajinu, Estonsko, Litvu a Lotyšsko, ve kterých se jim podařilo nastolit pro nacistické vlády a historické nenávisti Poláků k Rusům.

Hlavním cílem západního imperialismu je stejně jako v obou světových válkách uloupení ruského přírodního bohatství.

Dějiny se opakují. Rusko podobně, jako před 75ti lety SSSR čelí koalici neofašistických států. Ve své době se Stalin dopustil hlavní chyby v tom, že nedokončil porážku nacistů a fašistů v Evropě a jak upozorňoval maršál Suvorov: „Nepokácený les opět vyrůstá“. Nyní budou musit dokončit dílo Rudé armády její potomci.

 Nejasná budúcnosť eurozóny a Slovensko                                          

  Napriek všetkým snahám politikov a centrálnych bankárov problémy v eurozóne pokračujú a udalosti naberajú spád. Spor sa vedie v zásade o to, či sa eurozóna a neskôr aj Únia zmenia na federálny štát s veľkým centrálnym rozpočtom, politicky zjednotený a s riadnymi fiškálnymi transfermi.

  Ak sa to stane, euro môže fungovať ďalej, pretože z hľadiska ostatného  sveta, eurozóna má vyrovnanú platobnú bilanciu a predstavuje tiež jednu z rezervných mien. Problém je, že takéto riešenie skoro nikto nechce. Veľké južné štáty a Francúzsko si nevedia predstaviť, že budú len provinciou nejakého následníka Rímskej ríše. Daňoví poplatníci v severných štátoch zatiaľ ešte nedozreli na myšlienku, že by mali zo svojich daní podporovať aj "tých na slnečnom Juhu".  Politici toto všetko vedia, a tak robia kroky, ktoré im dané ihrisko dovoľuje a získavajú čas. Možno v nádeji, že verejnosť bude nakoniec tak vystrašená, že im revolučné kroky odobrí.

 Doteraz sa darilo 3 roky odďaľovať riešenie, ale zdá sa, že vyvrcholenie drámy sa blíži. Domnievam sa, že v príprave federálneho štátu sa pokročilo minimálne. Fiškálna centralizácia je minimálna a projekt bankovej únie, ktorý je len jedno sklíčko do mozaiky, sa nestretol s veľmi priaznivou reakciou. Politici môžu ešte prísť s ďalšími centralizačnými projektmi, ktoré im získajú trocha času, ale úplne, no vynútené riešenie asi príde počas najbližších mesiacov. Napriek všetkým vyhláseniam zodpovedných to vyzerá tak, že eurozóna sa nejakým spôsobom rozdelí, pretože bez existencie jednotného štátu, rozdiely medzi jej členmi jej nedávajú možnosť sa udržať. Samozrejme, že ide o radikálne a krajné riešenie problému, ktoré si vlastne nikto neželá, no jeho pravdepodobnosť, aj keď v súčasnosti nízka, sa už  nedá pokladať za zanedbateľnú. Myslím, že treba o týchto nepríjemných veciach hovoriť, pretože môžu mať rozhodujúci vplyv na ďalší osud občanov nášho štátu.  Chcem tiež upozorniť, že každé z týchto riešení bude veľmi drahé - celkové náklady sa v rámci EÚ odhadujú až do 30 - 40% HDP, nielen kvôli nákladom na oddelenie mien, ale najmä kvôli odpisu aktív z južného krídla eurozóny, kolapsom bánk a nakoniec celkovému prudkému poklesu európskej ekonomiky. Celý svet by zažil otras o poriadne vyšší než po páde Lehman Brothers v roku 2008.

 Čo teda v takomto prípade čaká Slovensko ? Slovensko sa zdá byť na pomedzí medzi južným a severným krídlom. Ekonomika a produktivita práce rastú solídnym tempom, platobná bilancia je vyrovnaná, finančný sektor je zdravý. Na druhej strane štruktúra ekonomiky, osobné bohatstvo občanov ako aj ich príjmy sú veľmi vzdialené od bohatých severných štátov eurozóny.                        Rating Slovenska je na úrovni A. Ak sa eurozóna rozdelí, môže vzniknúť menšia menová únia štátov, ktoré majú veľmi podobné ekonomiky ako aj pravidlá jej fungovania, na čele s Nemeckom (severné euro). Iná možnosť je, že už žiadna nová menová únia nevznikne a každý štát bude sám za seba.                                       Budeme sa teraz zaoberať rôznymi možnými scenármi vývoja:

● Slovensko sa bude môcť uchádzať o členstvo v menovej únii so severným euro. Táto možnosť by bola asi uprednostňovaná našimi politikmi, nepriamo ju spomínali členovia SMERu i opoziční predstavitelia. Pre nich by to znamenalo určité potvrdenie ich spôsobu riadenia našej ekonomiky. Otázka však je, či je to naozaj najlepšia cesta pre Slovensko, bolo by vhodné o nej diskutovať. Ak by sa Slovensko ocitlo v menovej únii s Nemeckom, Holandskom, Fínskom, Rakúskom, išlo by o spojenie druhej najchudobnejšej krajiny eurozóny s tými najbohatšími. Navyše v týchto štátoch sú index ekonomickej slobody aj podmienky na podnikanie lepšie než u nás. Nebola by to preto optimálna menová oblasť. Slovensko potrebuje stále dobiehať tieto štáty, no menová politika pre severné euro mu to nemusí umožňovať - môže sa stať napríklad, že po prekonaní súčasnej krízy bude potrebné sprísniť menovú politiku, zvýšiť úrokové sadzby, obmedziť úverovanie, čo môže mať nepriaznivé dôsledky na náš rast. Ekonomika síce bude rásť, no tempo bude pomalé. Na druhej strane, budeme využívať výhody stabilného a dôveryhodného zoskupenia, budeme určite vhodným teritóriom pre ďalšie investície a naša riziková prirážka klesne. Konkurenčný tlak z ostatných štátov menovej únie by mohol postupne tlačiť na zlepšenie podmienok na podnikanie, vrátane napr. zmien v súdnictve.

● Slovensko nebude mať možnosť byť členom menovej únie so severným eurom. V tomto prípade sa  ponúkajú tri možnosti:

o                        Prijať severné euro ako vlastnú menu, no bez možnosti ovplyvňovať rozhodnutia severoeurópskej centrálnej banky (SCB), a bez možnosti pre naše banky financovať sa v SCB. Národná banka Slovenska by musela mať dostatočné rezervy severného eura, aby bola schopná financovať likviditnú potrebu bánk na Slovensku (výhoda je, že Slovensko nemá ako jediná  krajina v Európe vlastnú komerčnú banku a poisťovňu ?)  a pôsobiť ako veriteľ poslednej záchrany. Tento model používa dnes napr. Čierna Hora. Výhodou by bolo,  že v hospodárstve  by sa používala silná a dôveryhodná mena. Naša ekonomika bude stále veľmi otvorená a Nemecko a štáty naň ekonomicky naviazané budú našimi najväčšími obchodnými partnermi. Podobne ako predchádzajúca možnosť, bude vyžadovať veľmi obozretnú fiškálnu politiku a radikálne kroky v oblasti hospodárskej politiky a podmienok na podnikanie. Nevýhodou by však bolo, že by nás investori  už nevnímali ako súčasť menovej zóny severného eura, čo by sa odrazilo  minimálne v dočasnom raste našej rizikovej prirážky. Podobne by to mohlo viesť materské banky našich bánk k tomu, aby pribrzdili úverovanie na Slovensku. Otázkou je, či naše devízové rezervy budú dostatočné po splatení nášho záväzku voči Target 2, ktorý presahuje 10  mld. EUR.

o                       Vytvoriť menovú úniu v rámci strednej Európy, teda V4. Problémom je však súčasná situácia v Maďarsku a odlišná štruktúra ekonomiky Poľska. Vhodným partnerom do menovej únie je tak iba Česká republika. Táto možnosť je viazaná na súhlas českej strany a vyvoláva pravdepodobne aj nepríjemné spomienky na diskusie o tom, kto na koho dopláca zo začiatku 90. rokov. Výhodou je, že Česká republika i Slovensko zrejme tvoria optimálnu menovú oblasť, majú podobnú štruktúru legislatívy, ekonomiky i životnú úroveň. Navyše ak by sa dodržiavali európske pravidlá pre fiškálnu politiku, vrátane zákazu menového financovania, diskusie o vzájomnom doplácaní by nemali nijaký reálny podklad. Menová politika  tejto únie by mohla byť pre Slovensko podstatne vhodnejšia než menová únia severného eura pretože jednak by mu zabezpečila pravdepodobne rýchlejší a pritom udržateľný ekonomický rast a tiež preto, lebo Slovensko by malo v nej podstatne silnejší hlas.

o                     Vrátiť sa k slovenskej korune. Takýto scenár je tiež možný, no otázkou je, či má vôbec zmysel zavádzať národnú menu pre tak otvorenú ekonomiku ako má Slovensko (celkový obrat zahraničného obchodu je 167% HDP). Vlastná mena by v súčasnej situácii nepriniesla nijaké významné benefity pre slovenskú ekonomiku v porovnaní s predchádzajúcimi scenármi, vznikli by však dodatočné náklady na tlač a razbu novej meny. Ak by však nová slovenská koruna vznikla, bolo by vhodné zvážiť režim menovej rady s kotviacou menou severné euro resp. nová nemecká marka. To by značne stabilizovalo novú menu i ekonomiku Slovenska. Otázkou by bola skutočná výška devízových rezerv NBS v čase vzniku novej meny - po splatení záväzku voči systému Target 2.

● Nevznikne nijaká nová menová oblasť, všetky štáty príjmu svoju novú menu  a euro zanikne. Aj v takom prípade pravdepodobne vznikne virtuálna spoločná mena, obdobná ECU pred rokom 1999. V nej by mali jednotlivé meny svoje zastúpenie podľa váh. Nové ECU by malo nahradiť zaniknuté euro v kontraktoch, ktoré sa riadia medzinárodným právom, a tak sa nedá nahradiť národnou menou. V takomto prípade však pre Slovensko prichádza do úvahy scenár z bodu 2a. s novou nemeckou markou, a tiež scenáre z bodov 2b a 2c.

  Dnes vidíme, že bolo chybné sprivatizovať bankovníctvo a poisťovníctvo (životné, majetkové, automobily...), kde sa alokujú najväčšie finančné prostriedky, ktoré by efektívne slúžili štátu na úplné zabezpečenie financovania vedy, školstva, zdravotníctva a sociálnych vecí. Až cca 70%  zisku na celkovom vytvorenom HDP odchádza trvale zo Slovenska.

 Chcel by som zdôrazniť, že zatiaľ ide len o hypotetické scenáre vývoja, pretože nijaký oficiálny predstaviteľ EÚ, členského štátu Únie alebo ECB zatiaľ nepripustil možnosť rozpadu eurozóny. Napriek tomu sa zdá, že niečo, čo sa v minulosti zdalo nepredstaviteľné, sa stáva predstaviteľným. A šťastena praje nielen odvážnym, ale aj pripraveným ...
Kliknite na Martin Barto dozviete sa viac!

 Martin Barto, piatok 17. augusta 2012 09:17

Ak chcete mať informácie o dianí v EU kliknite na

 www.euractiv.sk.

Globalizácia svetovej ekonomiky.
 http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=AQuB6CFYPC4